AktualityKlášterFarnostKontakty

Bohoslužby

Farní kancelář

Knihovna

Chrámový sbor

Farní charita

Farní rada

Farní časopis

CZ EN   >>

Rozpis bohoslužeb a celebrantů
Aktuální ohlášky
Aktuální kalendář
Pastorační rada
Zápisy z FR
Křesťanská pedagogicko-psychologická poradna

 

O nás – Pro nás 4/1995 (červen)

V samotě lesů a nocí Tě nalézám, Pane,
a srdcem se derou díků slova,
duch, který pletencem souhvězdí vane,
uchvacuje mne drtící láskou znova.

Rád bych Tě oblékl namísto šatu,
jak prsten nejdražší na ruku vložil,
každý dech bez Tebe znamená ztrátu,
kterou jsem na bedra svých hříchů složil.

Slovo k farníkům

Drazí bratři a sestry z farnosti.
Co nám říká pojem Desetiletí duchovní obnovy národa? Asi každý z nás již o tom něco slyšel. Víme však, že Desetiletí se týká každého z nás, a to aktivně! Naříkáme nad morálním zpustošením našeho národa. Kdo by však měl více zasahovat do obrody, než právě církev. Tak tomu vlastně bylo i v minulosti. Vždyť nejúspěšnější vladaři jako byl Karel Veliký nebo Karel IV. dosáhli rozvoje lidského společenství právě pomocí a působením Církve.

Proto dal František kardinál Tomášek v roce 1987 podnět k duchovní aktivitě obnovy církve a národa. Každý rok Desetiletí inspiruje národní světec a doprovází myšlenka, která dává náplň tomu určitému roku Desetiletí.

Osmý rok Desetiletí pod ochranou sv. Prokopa má jako základní myšlenku: osobnost a kultura. Zkusme si však položit otázky. Jak prožíváme tento rok Desetiletí? Co vím o sv. Prokopovi? Jsem přesvědčen o nutnosti osobně přispět k obnově národa? Co pro to dělám? Vím vůbec o tom, že Desetiletí je výzvou k mé osobní obnově?

Bratři a sestry, děti a mladí z naší farnosti, není možné jen přihlížet, kdo co udělá. Mohlo by se totiž nakonec stát, že nikdo nic neudělá a to by bylo smutné ovoce obnovy. Bude tedy záležet na každém z nás. Avšak jako křesťan žiji ve společenství věřících ve farnostech. Jak by měla prožívat Desetiletí farnost?

Začneme třeba tím oč se snažíme již několik let: Dnem farnosti. Letos bude probíhat od 2. do 3. června. Začne v pátek (2.6.) večerní mší svatou, po ní nešpory a klanění svátostnému Spasiteli. V sobotu (3.6.) dopoledne se nám nabízejí dvě možnosti: hřiště za kostelem a místo pro modlitbu růžence (zahrada nebo farní sál). Dopoledne zakončí P. Pavel Kuneš zamyšlením nad Desetiletím. Bohatý odpolední program dovrší mše svatá v 18.00 hod. a po ní pokračujeme až do pozdních večerních hodin.

Tyto dny by měly být pro nás spíše povzbuzením. Nenahradí však osobní aktivitu jednotlivce, kterou dluží Desetiletí. Přesto se však domnívám, že prožitek farnosti jako rodiny dětí Božích, bratří a sester, má pro každého nesmírný význam. Neptejte se, zda-li musíte přijít. Nemusíte. Nezapomeňme však, že Bůh chce i prostřednictvím naší farnosti působit, povzbuzovat, rozesmát, přivést k zamyšlení, dávat se a obětovat.

A ještě prosba na závěr. Zvlášť sobotní odpoledne může být vhodné pro pozvání těch, kteří stojí mimo církev: nevěřících a hledajících. Pozvěte své přátele, známé nebo své spolužáky na Den svatého Prokopa v naší farnosti. Mohu ještě prosit? Modlete se a obětujte své kříže, aby nad tímto dnem zářilo Boží požehnání. A pokuď něco upečete, přineste to s sebou: tím nezarmoutíte ani děti ani dospělé.

Svatý Prokope, oroduj za požehnaný průběh našeho setkání!

Srdečně zve

P. Jiljí a dominikáni

FARNÍ CHARITA

Pouť na Svatou Horu

Poslední dubnovou sobotu, téměř v předvečer měsíce zasvěceného Panně Marii „Májovými pobožnostmi“, nastoupila delegace naší celé farnosti Diecézní pouť k Panně Marii Svatohorské. Naše diecéze, vedená otcem biskupem Mons. Františkem Radkovským a mnohými kněžími, se v tento den přišla poklonit „Matce Milosrdenství“ a zároveň Jí poděkovat za Její přímluvy, prosby a pomoc, kterou nám věřícím neustále dává a o níž se s nadějí opíráme.

Na náměstí, před Basilikou Panny Marie Svatohorské, se shromáždilo několik set poutníků, kteří do putovali z mnoha farností západních Čech a plzeňského vikariátu a vytvořilo pestrobarevné pole věřících, mezi nimiž nechyběly ani krojované ostrůvky z Chodska. Zářily jako vlčí máky a chrpy v žitných polích našich krajů. Po krátkém přivítání poutníků svatohorským převorem P. J. Břicháčkem O.Praem. a otcem biskupem Františkem odebral se celý hrozen věřících průvodem za našimi duchovními, pod Ježíšovým křížem, zpívajíc píseň „Chválu vzdejme, Ó křesťané nejsvětéjší, Matce Páně…“, pod zvučící clonou Svatohorských zvonů k venkovnímu oltáři na východní straně Basiliky, kde byla po Slavném Růženci sloužena koncelebrovaná bohoslužba slova. Bylo nás poutníků takové množství, že jsme mnozí museli stát na schodištích a v ambitech Basiliky (mimochodem výtečně ozvučených), do slova hlava na hlavě a často „noha na noze“. Ale nikomu to nevadilo. Při vlastních bohoslužebních obřadech se věřící hluboce ponořovali do tajemství spásy a víry a s oduševněním sledovali celé obřady.

Každý z nás si nepochybně odnáší vlastní duchovní zážitky ze své přítomnosti v blízkosti Panny Marie, z míst, pro věřící katolíky velmi posvátných a v katolickém světě velmi milovaných a uctívaných. Já se však mohu svěřit vám, čtenářům tohoto článečku, pouze se svými osobními prožitky. Každá návštěva Svaté Hory a Panny Marie je pro mne, jako jistě i pro vás, vždy svátkem, duchovní posilou, z níž čerpám sílu po mnoho týdnů a měsíců. Chápu ji jako dar nevýslovné ceny a jako dar Boží lásky. Jistě, nádherná barokní stavba celé basiliky i s jejími ambity, nádvořím, obnoveným schodištěm ze západní strany od města (ktéré čítá mnoho desítek schodů), její překrásné náměstí se sloupem a sochou Boží rodičky, je úchvatná svojí majestátností, krásou a slohovou čistotou. Působí na duši každého poutníka i náhodného návštěvníka, ale mne uchvátilo spíše prostředí, atmosféra blízkosti Královny panen, řekl bych neviditelná a přece téměř hmatatelná MILOST, ukrytá v každém rohovém balvanu, v opěrných zídkách, v trávě a květech keřů i ve vůni probouzejících se a již pro buzených stromů. I ptačí písně, hojně se ozývající nad zemí i nad vodami a chránící stvoření všeho i zdánlivě neživého, prostoupeného Duchem svatým. Toto vše jsem si uvědomoval při prvních slovech služby Boží, toto vše prokrvovalo moji duši a dech mého srdce. Stál jsem v bočním ambitu (severním) a viděl koruny mohutných stromů, přerůstajících střechu jižního ambitu, viděl jsem slunce prorážející lehkými mlhami a volný let ptáků nad obzorem basiliky. A náhle jsem cítil živoucí přítomnost Svaté Panny, uchvácen nevýslovnou radostí z vědomí Její lásky ke mně a ke Všem okolo stojícím.

Těžko to lze vyjádřit několika neumělými slovy, těžko popsat nepopsatelné – to, co je ukryto v milosi Boží a co jistě všichni znáte. Ale byl to tak silný zážitek lásky svaté Panny, že jsem bezděčně začal v duchu děkovat Bohu a Panně Marii, že mne přivedli do „Božího domu“ právě teď, v tento okamžik, v tuto hodinu mého života.

A pod dojmem bezprostřední blízkosti Panny Marie, kdy jsme téměř vnímali Její dech a patřili do Jejích láskyplných zraků, vrývala se do mé ho srdce slova otce biskupa Františka, pronesená v jeho homilii. Do celého zbytku mého života zůstávají vpečetěny jeho myšlenky adresované všem věřícím, dětem Matky Boží, o lásce, o skutečné a vzájemné lásce, o lásce ke všem lidem a k celému stvoření, která má vyzařovat z každého křesťana ve chvílích dobrých i zlých a která může skutečně obrátit svět. Příkladem takové lásky nám je právě Panna Maria. Vzala po slovech archanděla Gabriela na svá bedra úděl nelehký, který se Jejím životem prohluboval až pod kříž. Byla to láska Jejího Syna, jíž vyjádřil poselství do věků všem budoucím slovy: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí,co činí.“ To je náš úkol, úkol křesťanů, vyvažovat zlobu, nenávist, strach a zoufalství světa nadějí, pomocí všude tam, kde je nezbytná, pevnou vírou, ale hlavně láskou, láskou, která objímá vše a nebojí se ničeho, jak nás učí apoštol Pavel a k čemu nás trpělivě vedou naši duchovní otci. Má to být láska, která se neptá, ale která se obětuje, láska, která je tím, je oku sítnice, ptákům křídla a člověku srdce! Máme se stávat svědky Boží lásky a vůle, svědky pravými, z jejichž činů taková láska září…

Toto je credo, jež jsme si odnášeli z naší pouti ke Hvězdě jitřní, Tajemné růži a Bráně nebeské, jak jsme v litaniích v závěru pouti vyznávali. Naše pouť nebyla však ani výletem, ani procházkou růžovým sadem a bez starostnou rozkoší. Mnoho z nás starších muselo přinést oběť svými bolestmi – nohou, kloubů, páteře, hlavy, oběť únavy a někdy i vyčerpání! Ale nikdo neklesl, všichi jsme přinesli tu to oběť k nohám Panny Marie, která ji dobře vidí, zůstává věrná a nepochybně nám pomohla těžkosti unést. Vraceli jsme se posilněni Božím slovem i Duchem radostně a viděl jsem na tvářích mnohých z nás úsměv á v očích plaménky štěstí.

Při cestě na Sv. Horu i domů oba naše autobusy zpívaly a modlily se Radostný a Bolestný růženec. Při těch to modlitbách tak, jak jsme projížděli krásnou, svěží a pestrou jarní krajinou, lesy, loukami, kolem „Božích muk“, křížů a kostelíků, mne náhle napadlo, že vlastně naše modlitby, prosby a chvály, posvěcují celý kraj, jímž jsme projížděli, silnici, vesničky i jejich obyvatele. Věřím tomu, že jsme svými přímluvami ve Sv. Růženci na plnili mikrosvět, který jsme míjeli, Božím požehnáním a vložili do kraje vklad lásky. A to za naše oběti únavy, vyčerpání a nepohodlí přece jen stojí!

Nechť podle vůle Boží můžeme pro žít stejně i příští naši Pouť na Svatou Horu.

Ave Maria, ora pro nobis.

Jan Tomášek

Vzpomínky z Nezvěstic

V minulém čísle jsme si přečetli, jak P. Kohlíček vzpomíná na chválenickou farnost.

Dnes bychom vám chtěli popsat, jak na něho vzpomínají farníci. Přišel, drobné postavy, ale než se věřící sešli, stačil si prohlédnout kostel od sakristie až po věž a zahrát si na varhany.

A jak to vypadalo v kostele?

Severní stěna vlhká, nad kůrem zatékalo, v sakristii stála vědra, do kterých se chytala voda při dešti, nejmladší věřící starší 50 let. Pater Kohlíček nás probudil k činnosti. Obstarali jsme pokrývače, který vyspravil střechu, pan Holý otloukal mokrou omítku a sám znovu nahodil i uklidil. Když stěna vyschla, objednali jsme známého malíře. Z vikariátního skladu jsme si vypůjčili lešení. Obnos za malování vyrovnali věřící. U Holých se sešlo několik žen a vypraly koberce. Ve čtvrtek jsme sundali lešení a od té doby se u Holých a Černých nevařilo, protože jsme uklízeli kostel.

Když v neděli přijel P. Kohlíček sloužil mši sv., nemohl zakrýt své překvapení, protože kostel byl uklizen a vyzdoben.

Po čase jsme znovu sbírali na nové okapy. Klempíř zjistil, že střecha je téměř perníková a stačí vichřice, aby byla dole.

Dodnes nevíme, kde P. KohlíČek sehnal peníze na novou krytinu, víme jen, že v totalitě by je cihelna pro kostel neprodala a že to objednal jeden věřící z Prahy na svoje jméno.

V květnu 1989 jsme stačili během pěti dnů odstranit staré tašky, uklidit půdu, přelaťovat a pokrýt střechu. Pomáhali nám i někteří, kteří do kostela nechodí a věřící z okolí. Dnes už jen vzpomínáme, jak pí. Jandová dobře vařila, zatímco pí. Černá pracovala s vrátkem. V noci přišla bouře a průtrž mračen. Vesnice klidně spala a Černých ve 2 hodiny v noci chytali při baterce vodu, aby se nepromočil strop.

P. Kohlíček nechal zrestaurovat oltáře, obstaral nový obětní stůl (do té doby se u nás sloužilo zády k lidu) a zavést elektřinu do kostela. Za totality to nebylo snadné, za elektrizaci zaplatil pokutu a my jsme měli obavu, aby ho nezavřeli. Vedl nás k tomu, abychom nezapomínali na misie. Po mši sv. nás také někdy zkoušel, a když přišla na řadu otázka o Duchu sv., honem jsme si na prstech pod lavicí počítali dary Ducha svatého.

S nabytím svobody odešel P. Kohlíček do Prahy a my na něho vděčně vzpomínáme.

M. Č.

List z kroniky z roku 1933

Tak jak ho napsal do pamětní knihy pan Josef Tyl, mlynář z Nezvěstic.

Věž kostela:

„Věž kostela byla vždycky pokryta šindelem, červenou barvou natřeným. Krytina tato byla skoro více děravá než zdravá a na trámoví pršelo dvě až tři léta, než byla střecha. Že krov stálým zatékáním neshnil, byla příčina rychlého osychání, které po každém dešti průvanem na trámech nastalo, a pak že jest hlavní trámoví dubové. V r. 1931 byla věž oplechována bílým plechem a natřena červenou barvou.
Oplechování věže se šalováním stálo Kč 9 624.
Železná vrata a oprava omítky Kč 3 230.
Úhrnem Kč 12 834.

Nyní jest to dobře opraveno a bude zajisté dlouho trvat, než bude zapotřebí novou opravu. Opravu provedl stavitel Josef Hofman z Nezvěstic.“

Tolik kronika.

První svaté přijímání

Dominikánským časopisem před válkou a po ní do r. 1948 byl časopis Růže dominikánská, určený pro širší veřejnost. V červnovém čísle z roku 1940 jsem našla tento článek:

„Slavnost prvního svatého přijímání se zde vždy koná velmi slavně. Také letos, kdy bylo na 200 dětí u prvního svatého přijímání, se konala slavnostním způsobem. Děti se seřadily na chodbě klášterní, odkud vyšly průvodem, provázeny svým farářem P. J. Saipem na Jiráskovo náměstí a vrátily se do kostela. Před svatým přijímáním byla krátká promluva a obnovení křestního slibu: Účast věřících na této slavnosti byla veliká."

Od r. 1945 klesal počet dětí, které přijímaly Nejsvětější svátost, rok od roku. Až v posledních letech nastal pomalý vzestup. Pohled na děti, čekající na přijeti svatosti, svirá hrdla všech, kteří je přicházejí doprovodit. Tyto „děti“ jsou dnes nejméně šedesátileté a zbylo jich málo, ale přece více než z pozdější doby. Kolik let bude trvat, než dosáhneme počtu z r. 1940 A to tehdy byl Petrohrad menší, ale patřily k němu také Lobzy a Božkov.

Panna Mana Růžencová stále volá děti i dospělé, aby hledaly lásku a pomoc jejího syna. Ale já jsem optimista! Nebojte se! I když to už neuvidím lidskýma očima, budou v budoucnosti stát nové děti před oltářem. Doufám, že jejich víra bude pevnější a pravdivější než těch, kteří ho v 40. roce přijaly a přesto opustily.

sestra Norberta

Misie na ostrově Flores

Jak pokračuje život na Flores? Z posledních událostí si zaslouží pozornost otevření noviciátu na ostrově: přijetí obláčky pro 54 noviců způsobilo velkou radost členům společnosti, ale i celému okolí. Ve velkém semináři je nyní 600 kleriků, r. 1993 bylo vysvěceno 40 diakonů a 14 novokněží. Ti byli posláni do zámořských misií.

Posvěcení nového kostela v obvodu druhého semináře vzbudilo pozornost celé diecéze. Chrám je zasvěcen P. Arnoldovi Jansenovi, zakladateli společnosti SVD. Před 25 roky nebylo zdání, že by tu mohl být seminář, gymnázium a centrum farnosti. Tehdy zde žilo jen mnoho jedovatých hadů, desítky divokých bůvolů a všelijaký prapodivný hmyz. Nyní se tu připravu je 300 chlapců na kněžský stav. Velkou zásluhu na tom mají Slováci: P. Vojenciak SVD a V. Štefko jako pionýr území. Na původním území fary jsou nyní po rozdělení dvě. Nová fara je postavena v rovině, zatímco hory zůstaly P. Štefkovi. Je to 30 dědin s pěti filiálkami o počtu 2 600 katolíků. Jen jediná osada se dá navštívit autem, jinak se chodí pěšky i pět hodin cesty. Otcové používají starý jeep, který jediný zvládne blátivé a kamenité cesty. Nyní však odpočívá pod stromem v přístavu a čeká na nové zuby do převodovky.

Jednou Pater Štefko zůstal cestou na emigrační úřad ve městě Maumere (kde před rokem bylo velké zemětřesení) v semináři: Potkal tam tetičku na cestě do kostela. Ptal se jí: „Kam tak utíkáte?“ Odpověděla: „Do kostela! Když přijdu pozdě, dveře a budu stát venku. Vy, pane, odkud jste?“ „Já jsem přišel z nebe!“ usmál se Pater. Žena zaraženě vyhrkla: „Vy jistě nemáte dobrý rozum. Všichni usilují dostat se do nebe, vy jste tam byl, proč jste přišel sem?“ Tu si Pater uvě domil, jak prostoduší lidé kolem žijí.

Cesta zpátky byla autobusem. Z autobusu bylo vidět zbytky trosek po zemětřesení. Pobourané domy, popraskané kostely, rozvalené školy a zničená cesta. Lidé sice znovu stavějí, ale podle japonského způsobu: základy a podlahu z cementu, ostatní z bambusu. Též i seminaristé bydlí v domcích ze dřeva. Školy dělají jen z desek. Lid trpí nedostatkem. Území farnosti stále potřebuje naši práci, píše P. Štefko. Nejvíce příprav dá první svaté přijímání. V roce 1994 jsem měl více než 50 účastníků, ale všechno bylo slavnostní. Když porovnávám první misie s touto dobou, vidím velký rozdíl. Tehdy děti neměly slavnostní šaty na první svaté přijímání. Vždy se opakovalo to samé – bylo třeba se postarat o šatečky pro prvopřijímající. I dnes, když jsme se zeptali jednoho chlapečka, co dostane při prvním svatém přijímání, odpověděl novou košilku, přestože jsme čekali odpověď „Ježíška“. Nejen rodina, ale celá filiálka se stará, aby tento den byl sváteční pro děti i pro ostatní.

Na závěr pár slov o počasí. Je zde bláznivé, lidé mají obavy a nevědí, jak se orientovat. Začátkem února lilo tři dny a noci. Řeky se rozvodnily, proud pobral všechno, co mu přišlo do cesty, dokonce polámal nový nedostavěný železniční most a odnesl jej několik stovek metrů od základního pilíře.

Dr. B. Fleischmann

Ke dni matek

Jedna rodina měla malý dům v zahrádce.
Byl to velice hlučný dům.
Hospodyně zapnula pračku nebo vysavač,
zeť psal na stroji nebo opravoval motorku,
syn si pouštěl video nebo magnetofon,
starší dcera hrála na piáno,
a malá, ta buchtička, dováděla na dvoře
nebo po chodbách se psem značné velikosti.
Byla tam jen jedna mlčenlivá paní,
která chodila velmi potichu,
protože už málokdy zouvala bačkory.
Nedívala se na televizi,
protože už špatně viděla i slyšela,
myla nádobí docela potichu
a docela potichu se od rána do večera
modlila za celou rodinu
(a možná i za ostatní lidi).

Jednou v noci otevřel velký anděl dveře
v jejím podkrovním pokojíku
(o těch dveřích nikdo nevěděl)
a pomáhal jí,
aby vešla hladce a tichounce
bolavýma nohama
k Němu.

Byli trochu zaraženi.
Ale za tři dny byl dům zase hlučný.
Vnuk si pustil video nebo televizi,
starší vnučka telefonovala s kamarádkou,
hospodyně zapnula mixér,
zeť psal na stroji
a někde v pokoji štěkal pes.
Takový hlučný dům to byl
a přece už před třemi dny
přestal být domovem.

s. N.

Dětský koutek

Víra a skauting

V tomto článku bych rád nastínil spojitost mezi vírou v Boha a skautingem. Mnozí si jistě pomyslí, že zde neexistuje vůbec žádná souvislost a že pojmy víra a skauting – k sobě vůbec nepatří. Opak je pravdou.

Podle mého mínění jsou obě tyto oblasti velice úzce propojeny. Ať je to již v obdivování a poznávání přírody jako Božího díla nebo ve výchově mládeže v duchu ideálů skautingu. U těchto ideálů bych se rád pozastavil. Skauting má tři obecné principy: povinnost k sobě, povinnost k bližním a povinnost k Bohu. Tento třetí princip ale neznamená určitou náboženskou povinnost, ale všeobecně vztah člověka k duchovním hodnotám života. Pokud se k této „povinnosti“ budeme přiklánět z nenáboženského hlediska, pak opět neznamená povinnost ke konkrétnímu vyznání. Vztahuje se také na vyznání nemonoteistická jako hinduismus i na vyznání neuznávající osobního Boha (např. buddhismus).

Sám jeden ze zakladatelů skautingu Robert Baden-Powell na otázku, jak se dostalo náboženství do skautingu odpověděl: „Vůbec se tam nedostalo. Vždycky tam bylo. Je to základní prvek chlapeckého i dívčího skautingu.“ Když se již zmiňuji o tomto velikánu z dějin skautingu, nedá mi to, abych neuvedl ještě alespoň jeden jeho citát: „Studium přírody ti ukáže, jaký Bůh stvořil nádherný a podivuhodný svět, aby ses jím mohl těšit… Usiluj, abys tento svět opustil o něco lepší, než jaký jsi ho našel.“ (Z posledního poselství skautům celého světa.)

Jak lépe lze vyjádřit základní myšlenku skautingu? R.B.P. pravděpodobně považoval symbiózu víry a skautingu za zcela přirozenou a nikdy asi neuvažoval o jejím oddělení. S jeho názory se pravděpodobně ztotožňuje většina z nás.

Druhým zakladatelem skautování v přírodě byl Ernest Thompson Seton. I od této významné osobnosti bych si dovolil uvést jeden citát: „Měj v úctě uctívání Velkého Ducha.“ Tato věta se dotýká především oddílů se skauty z nevěřících rodin. Těch je v dnešní době většina. I mezi těmito skauty se však vyskytnou tací, kteří chodí do kostela. E.T.Seton zde vůdcům takovýchto oddílů radí, aby se nijak nesnažili narušit spojení věřících chlapců a dívek s Bohem. Ať již při nedělních bohoslužbách či při denních modlitbách. Každý z nich by měl vědět,že víra není jen pouhým životním stylem, ale že pro některé jedince má nesmírnou duchovní cenu. Právě tak jako skauting.

Jéňa, ICHTHYS

Jmenuji se O nás – Pro nás

Měsíčník farnosti Panny Marie Růžencové se honosí názvem „O nás – Pro nás“. Tento titul však nebylo tak snadné vymyslet. Přemýšleli mladí i staří, zkušení i méně obeznámeni s životem a vymýšleli a navrhovali. Nakonec zazářil a zvítězil tento jedinečný nápad. Jak se asi jmenuje ten zkušený a moudrý, který vyřešil téměř neřešitelné? Jeho jméno je . . . ářš… Haló! Tady jsem! Kdo? No přece tiskařský šotek. Přes všechnu snahu paní Evy Petrové, která pečlivým okem kontroluje obsah časopisu, existují. Také působím na Církevním gymnáziu a letos v květnu jsem oslavil 17. narozeniny. Snažím se být s vámi v každém čísle. Mějte mě rádi.

Váš šotek Valja

Citáty:

Polovina lidstva se směje na útraty druhé poloviny.

Destouches

RIDENTEM DICERE VERUM, QUID VETAT.
Co brání říkat pravdu jakoby žertem.

Horatius

Jak jsem potkala bubáky

Vzhledem k tomu, že jsem vaše smýšlení o chvályhodném konání scholy Cantate poněkud zmanipulovala svými předchozími rádoby reportážemi, jste nyní přesvědčeni, že trávíme své volné chvíle v otroctví hudebních nástrojů a tyranských vedoucích a jen dřeme písničky a šrotíme divadlo. Proto cítím v tuto chvíli jako svou morální povinnost informovat vás o akci, která v nedávné době naplnila naše srdce radostí. Udělejte si pohodlí (eventuálně i kávu), nastražte ušiska i očiska a můžeme se do toho pustit.

Jste-li na tom tak dobře, že vlastníte mapu okresu Plzeň—jih, nebude pro vás jistě velkým problémem vytáhnout ji ze skříně a nalézt na ní obec Chválenice. Jste-li na tom ještě lépe a součástí vašeho pozemského statku je i pojízdný bicykl, neváhejte, hoďte do batůžku svačinu a vydejte se tam. Nejen že se pokocháte nádherou barokního kostela Sv. Martina, ale pokud si ke své návštěvě vyberete např. 6. květen, vězte, že odjedete plni hrůzostrašných zážitků. Je společensky nepřípustné obcházet kolem horké kaše. Chopme se tedy lžic, přátelé, a vzpomínejme.

Jestliže se Vám podařilo dovézt svá těla až do Chválenic (je to téměř hrdinský čin), ptejte se kolemjdoucích, kde je tu les,a když vás pošlou zároveň do všech čtyř světových stran, zdůrazněte, že vám jde o les pohádkový. Na úpatí Skleněného vrchu, který s buzolou v ruce a s očima na lišejnících bez problému najdete, vás překvapí rudé džentlmenky s tomahavky a svěří vám, že jste se ocitli právě na začátku velkolepého kouzelného příběhu a je na vás, jak budete pokračovat. Snažíte-li se srdce udržet tam, kde má být (případně jej pravidelně vyndaváte z kalhot), a jste-li nadále schopni vnímat okolí, uzříte po chvíli několik tančících divých žínek, následně trpaslíky dolující uhlí, zlato (šperky uzamkněte doma) a dokonce i básničku od každého kolemjdoucího. Náš diamantový by nebyl žádným lesem, kdyby v něm neřádila patra podlých loupežníků. Protože změna je život, ti to nás budou chtít připravit o oděv i o obuv, ale kdo uteče, ten vyhraje. Jestliže všude jinde ano, nikoli však na Skleněném vrchu. Za nejbližším kamenem se totiž krčí žebravá ježibaba. Neumírejte strachy, dobří lidé, to nejhorší teprve přijde. Nemluvě o vílách noci, které jsou tak černé, že z nich budete mít mžitky před očima, vás čeká gymnastický výkon na Měděné louce. Instrukce jak si zlámat vaz nám ochotně poskytnou dva přívětiví šašci. A pozor, teď to přijde! Nebudu vás dlouho napínat, meč na vás vytasí potomek kata Mydláře, mistra popravčí Protože strach nás nenechá stát (spát pochopitelně také ne), neprodleně prásknete do bot a díky tomuto činu se octnete u ohniště nedaleko chválenické fary, kde na vás čekají, popř. postupně z lesa dobíhají ostří hoši toulavého srdce s kytarami, s nimiž si zanotujete písně dle svého i jejich přání. Pochopitelně zde můžete nasytit své břichy z vlastních zásob (nebo i nevlastních), posílit svalstvo účastí ve značně originálních hrách. Pro náročně a velmi vystrašené je dokonce k dispozici i pan farář. Ale každým dnem něco překrásného končí (promiň, Jardo), a tak vám nezbude nic jiného, než nažhavit motory svých dopravních prostředků a vydat se na cestu domů.

Kontrolní otázka: Víte, kdo za tohle všechno může?

Jestliže nikoli, musím vám to pro zradit. Byly to skautky z Chválenic. Přemluvily pana starostu, aby vypomohl finančně, zapálily oheň a vyhnaly všechna strašidla z doupat (což nešlo bez úplaty).

A tak díky, díky, díky!

Irena

ZPRÁVY

Dne 3. května se v kostele Panny Marie Růžencové uskutečnil koncert duchovní hudby. Překrásný zpěv písní J. S. Bacha, A. Dvořáka, G. F. Händela aj. předvedli studenti pěvecké třídy prof. J. Vrchotové – Pátové z katedry hudební výchovy PFZU. Všichni přítomní nadšeně poslouchali a domů odcházeli obohaceni o krásný zážitek.

Návštěva v Plzni

Naše vysokoškolské katolické hnutí navštívili ve dnech 28.4. až 1.5. studenti z Bayreuthu, s nimiž jsme uzavřeli přátelství již v roce 1991. Obě skupiny se každoročně setkávají. Tentokrát přijelo šest studentů. Program byl pestrý, v sobotu jsme zašli spolu na studentskou slavnost Majáles v našem městě a v neděli si prohlédli Prahu. Nejzajímavější byly rozhovory na různá témata. Mluvili jsme ze jména o vzájemných vztazích našich národů a o situaci církve v Německu. Rozhovorů se zúčastnil také P.Pavel Mayer OP. Během prázdnin bychom chtěli také my navštívit naše přátele v Bayreuthu. Myslím, že vzájemná výměna zkušeností je velmi cenná pro naši práci.

zaznamenala s. N.

Laické sdružení sv. Dominika

Dne 29.4.1995, na svátek sv. Kateřiny Sienské, složily časně sliby dvě sestry: s.Jana z Azy a s. Zdislava.

Ať v nich Pán dokoná dílo, které započal.

OZNÁMENÍ

Charitní šatník v Barrandově ul. 12 bude po celý červenec a polovinu srpna uzavřen. Před prázdninami bude naposled v provozu v úterý 27.6. 1995 a pak opět až 15.8. 1995.

Den sv. Prokopa

— 2.6. až 3.6.1995

Program:

Pátek 2.6. – 18.00 hod. mše sv., nešpory, adorace

Sobota 3.6.

dopoledne – kostel – 8.00 hod. mše sv.
9.00 – 10.30 hod. růženec s rozjímáním
11.00 hod. přednáška – P. Pavel Kuneš
— zahrada – 9.00 – 11.00 hod. sportovní hry pro děti
odpoledne – 13.00 hod. fotbalový turnaj
15.00 hod. hudba
15.00 hod. hra O sv. Prokopu
16.00 hod. hudba
16.30 hod. Sestra (I. Pulicarová)
17.00 hod. Cantate domino
17.30 hod. Pražská legenda
18.00 hod. mše sv.
nešpory
večeře
20.00 hod. divadlo dětí
20.30 hod. zpívání
21.00 hod. pohádková cesta
22.00 hod. táborák

Zábava pro menší děti během odpoledního programu zajištěna.

Změna programu vyražena. Prosíme všechny šikovné a ochotné ženy, aby svými žaludku lahodícími výrobky (buchty, koláče, zákusky, atd.) přispěly.

 

Farní charita u P.M.R. zve všechny na modlitební shromáždění v sále konventu v úterý 6.6. 1995

 

V 16.00 hod., které povede P.Pavel Mayer OP. Přímluvné modlitby ke svaté Zdislavě budou na úmysl:
– za rodiny v tísni, rodiny neúplné,
– za rodiny postižené válkou, hladem a nemocemi

Podvečer duchovní poezie se v měsíci červnu 1995 nekoná

KDU—ČSL a Arciděkanství Plzeň Vás srdečně zvou na přednášku s promítáním diapozitivů na téma Řecko. O svých dojmech z návštěvy této země vypráví P. Richard Scheuch. Přednáška se koná ve čtvrtek dne 22. Června 1995 v 17 hodin ve velkém sále suterénu plzeňské radnice. Vstupné dobrovolné k úhradě sálu.

Pouť k premonstrátům.

Farní charita u P.M.Růžencové pořádá v sobotu dne 24. června 1995 pouť do premonstrátského kláštera v Želivu a Milevsku. Průvodcem bude P.Hroznata Janoušek z Nýřan. Odjezd autobusem je v 6 hodin od kostela. Pravděpodobný návrat ve 20 hodin. Přihlásit se můžete v sakristii kostela, zároveň prosíme zaplatit cenu zájezdu 130,—Kč.

Marta Říhová

Dle rozhodnutí farní rady se budou informace pro Časopis O nás Pro nás i pro Farní věstník shromažďovat v kanceláři u Laďky Hylákové. (Nikoli v sakristii!)

Uzávěrka posledního čísla před prázdninami – 12.6. 1995. Během prázdnin časopis vycházet nebude.

Setkání s farníky – 14.6. 1995 v 16.00 hod. Bude se konat v sále konveňtu bratří dominikánů. Zveme všechny, kdo mají nějaké dotazy a připomínky a kteří se chtějí dozvědět i názory a potřeby našich Otců. Hojná účast vítána!!

INZERCE

– MUDr. Jiří Prach a MUDr. Petr Sinkule oznamují otevření interní ordinace od 5.6. 1995 v Nádražní ulici Č. 28. Ordinační hod. Po—PÁ 8.00 – 16.00 hod.

Život farnosti

Pokřtěni v měsíci dubnu

Chválenice
Pavla Marie Brejchová (* 1992) 16. 4. 1995
Štěpánka Hrušková (* 1981) 15. 4. 1995
Pavlína Vavrejnová (* 1983) 15. 4. 1995

Plzeň
Jitka Razímová (* 1970) 15. 4. 1995
Iveta Sedláčková (* 1965) 15. 4. 1995
Věnceslava Čivišová (* 1963) 15. 4. 1995
Roman Čiviš (* 1966) 15. 4. 1995
Pavel Bělohlavý (* 1971) 15. 4. 1995
Stanislava Nademlejnská (* 1977) 15. 4. 1995
Zdeněk Kopecký (* 1961) 15. 4. 1995
Irena Banašová (* 1958) 15. 4. 1995
Jan Ilgner (* 1966) 15. 4. 1995
Petr Liška (* 1969) 15. 4. 1995
Štěpánka Lorencová (* 1994) 16. 4. 1995
Diana Bauerová (* 1993) 9. 4. 1995
Jan Brožovský (* 1995) 9. 4. 1995

Nové knihy

  • KŇAŽSTVO ŽENY ALEBO KŇAŽSTVO SRDCA – JO CROISSANT. Kniha je sice ve slovenštině, ale velice krásně přibližuje povolání ženy ve světě. Pomáhá najít ženám smysl je jich života.
  • MINUTOVÁ MOUDROST – ANTHONY de MELLO, SJ. Příběhy, které zaberou jen minutu čtení, ale obsahují velké myšlenky, o kterých budete dlouho přemýšlet.
  • PROTI PROUDU – F. S. KOVÁŘ. Historický román o knězi a mučedníkovi Janu Sarkandrovi
  • JAK OCHRÁNIT SVÉ DITĚ – MICHELE ELLIOTTOVA. Násilí a pornografie na obrazovce, sexuální zneužití, šikanování, hazard, únos, drogy a alkohol – rady rodičům.
  • EVANGELIUM PODLE MATOUŠE. První část „Nové Bible Kralické“ moderní revize nejznámějšího a nejoblíbenějšího častého překladu Písma.
  • TICHO S O ZVĚNAMI – RŮŽENA VACKOVÁ. Kniha korespondence R. Vackové svým nejdražším. Velice poutavé čtení.
  • DUCHOVNI REVOLUCE V SRDCI EVROPY – PŘEMYSL CITTER. Autor přibližuje zásady české duchovní tradice – tradice demokratického smýšlení a humanistických ideálů.