AktualityKlášterFarnostKontakty

Bohoslužby

Missa tridentina

Farní kancelář

Knihovna

Chrámový sbor

Farní charita

Farní rada

Farní časopis

CZ EN   >>

Rozpis bohoslužeb a celebrantů
Aktuální ohlášky
Aktuální kalendář
Pastorační rada
Zápisy z FR
Termíny úklidu kostela
Teologické přednášky
Křesťanská pedagogicko-psychologická poradna

 

O nás – Pro nás 8/1995 (listopad)

Jiskřící mlha jíním se ukládá
na snítky křišťálu,
náhrobky skvoucí jemně opřádá
sítěmi průhledných, prchavých krystalů.

V zákoutích, na hrobech, ve stínu,
nejsou jen nádherné kameny zlacené,
chudé tam kříže jen rezaví ve blínu
a duše se zdají být v oblacích ztracené.

Však na zemi pevné v modlitbách věřící poklekli,
a naději duším těm prosbami nesou...

Slovo k farníkům

Drazí bratři a sestry z jedné farní rodiny!
Podzim začíná ukazovat svou tvář: listí na stromech ztrácí zeleň a opadává, sluníčko se neukazuje tak často jako v létě, bereme častěji do rukou deštníky a ještě nějaký svršek navíc.

Stromy vydávají ovoce, začíná sklizeň. Tato podzimní atmosféra sama o sobě vede k zamyšlení nad „podzimem“ života. Skutečně, jako by čtyři roční období připomínaly: narození, produktivní věk, stáří a smrt.

Proto není náhodou, že církev do tohoto období vkládá vzpomínku na všechny zemřelé. S tím souvisí návštěvy kostelů, hřbitovů, modlitby a nejrůznější skutky milosrdenství ve prospěch našich zemřelých. Avšak „dušičky“ i v nás samotných evokují nejrůznější myšlenky a představy. Tou první a nejdůležitější by měla být otázka modlitby pohana Seneky: „Mors quid est? Aut finis aut transitus?“ (Co je smrt? Konec nebo přechod?). Křesťané mají díky Kristovu poselství tuto otázku vyřešenou. Smrt je přechod. Ale dokáží říci daleko víc. Je to přechod k Otci, setkání V jistotě, v bezpečí, v domově s Bohem a drahými zemřelý.

Zároveň nás jistota Boží lásky za vazuje: žij svatě, pevně uchop do ruky každou příležitost přiblížit se Bohu. V těchto dnech se setkáme s mnohými lidmi, kteří nemají jistotu, nemají nebo zapomněli na Boha. Každý máme velikou možnost a povinnost povzbudit, ukázat na Krista zmrtvýchvstalého, pomoci znovu najít cestu do kostela, k Církvi a pramenům duchovního života.

Moji milí, poznání nás zavazuje zemřelým pomáhat, a to i těm, na které nikdo nevzpomíná. Přidávejme nodlitby a dobré skutky za zemřelé v očistci. Využijme víc toto období k meditaci nad smyslem života a jeho přechodem k Bohu Otci.

„Bděme tedy, neboť nevíme, kdy pán domu přijde.“ (Srv. Mk 13,35)

Sepnuté ruce a otevřené srdce vyprošuje

P. Ji1jí OP

Bl. Hyacint Maria Cormier OP a obnova naší dominikánské provinci

Před necelým rokem 20. 11. 1994 blahořečil Svatý otec Jan Pavel II. dominikánského kněze Hyacinta Cormiera, jednoho z velkých magistrů Řádu bratří kazatelů. I z naší farnosti se tohoto blahořečení mohli zúčastnit zástupci konventu a LSSD.

Bl. Hyacint M. Cormier se narodil r. 1832 ve francouzském Orleánsu. Roku 1856 byl vysvěcen na kněze a vstoupil do Řádu Sv. Dominika. Přidal se ke hnutí obnovy Řádu, které započal P. Lacordair a uskutečňoval P. Jandel.Byl postupně magistrem noviců, převorem, provinciálem, generálním asistentem a prokurátorem a nakonec v letech 1904–1916 nejvyšším představeným řádu. Tyto služby zastával s obdivuhodnou moudrostí, která byla živena hlubokou láskou k životu zasvěcenému zcela Bohu. Zemřel r. 1916 a jeho tělo nyní odpočívá v kostele sv. Sixta a Dominika v Římě u Papežské university sv. Tomáše, která je pokračováním jím založené školy Athenea Angelicum (r. 1908).

Pro dominikány v České republice je významné, že bl. Hyacint Cormier vyčlenil naši provincii z dřívější Říšské provincie a obnovil tak po dlouhé době její samostatnou existenci. Do čela obnovené provincie jmenoval bl. Hyacint provinciála P. Václava Bubeníka. K tomu došlo 14. září 1905.

Letos si ve všech našich konventech a domech připomínáme 90. výročí obnovení provincie. V plzeňském konventu a v naší farnosti budou probíhat oslavy výročí ve dnech 17.– 19. listopadu (také u příležitosti prvního výročí blahořečení P. Cormiera).

* * *

Předběžný program oslav je následovný:

pátek 17. 11.
- adorace
- růženec
- mše sv.
- nešpory
- přednáška o dominikánské spiritualitě

sobota 18. 11.
- mše. sv. (Panna Mana – Ochránkyně řádu)
- celý růženec s rozjímáním
- přednáška o historii dominikánů v Plzni
- Anděl Páně, občerstvení
- dětské představení
- přednáška – „Minulost a výhledy naší provincie“
- mše sv. za řeholníky a řeholnice
- nešpory
- obláčka a sliby terciářů
- agapé

neděle 19. 11.
- mše sv. (hl. Hyacint Cormier)
- přednáška– „Novodobá historie plzeňského konventu v kontextu obnovy provincie“
- Anděl Páně
- koncert „Cantate Domino“
- Te Deum a závěrečné požehnání

Prosím naše farníky o modlitební podporu těchto oslav a zároveň na ně již dopředu všechny zvu.

V modlitbě spojen P. Pavel OP

Laické sdružení sv. Dominika

V předvečer svátku Panny Marie Růžencové složili časné sliby dva mladí členové našeho sdružení, br. Jakub a Jordán. Kéž Pán dokoná dílo, které na nich započal.

Na pouť k Panně Marii Růžencové přijeli také členové 5. sdružení bl. Jiljí z Prahy – Zlíchova, kterou vedl P. Vojtěch OP, jejich asistent. Uvítali jsme je s velkou radostí.

Dne 4. října zemřel člen našeho sdružení, br. Antonín Patrik Vlasák. Byl věrným členem sdružení od r. 1940 a zúčastnil se ještě naší schůzky v den slavnosti sv. Dominika. Vzpomeňte na něho v modlitbě!

Farní charita

Záříjová pouť

Na druhou sobotu září připravila naše Farní charita u Panny Marie Růžencové pouť do Kláštera Teplá, Mariánských Lázní a do úterského kostela.

Byla to sobota nádherná jak po duchovní stránce, tak i svým zajímavým obsahem, k němuž se ještě vrátím. Vyjíždělo nás asi 30 poutníků v mlhavém a chladném jitru pozdního léta od našeho tak milovaného kostela. Po ujetí několika desítek kilometrů probouzejícími se ulicemi města, obrátili jsme se modlitbou k našemu Pánu a Bohorodičce Marii, za Boží dary pro naše maličké společenství, jež by nám přinesly duchovní posilu na naší pouti i za šťastný návrat. Obojí jsme dostali v hojné míře!

Několik desítek kilometrů projížděli jsme hustou mlhou, a tak jsme mohli nerušeni krásnými výhledy do pozdně letní přírody již podzimně zbarvované naslouchat zajímavému vyprávění o Mariánských Lázní, jejich vzniku a prosperitě, zvláštnostech i krásách, neboť prvním naším cílem byly právě tyto lázně, patřící Panně Marii, jak zaznělo v básni Jaroslava Seiferta „Křížový pramen“, kterou jsme také, ponořeni v ranní mlze vyslechli.

Naše první zastávka byla v pravoslavném kostele Sv. Vladimíra, je hož bohatá a zajímavá architektura zaujme každého návštěvníka. S úctou vstoupili naši poutníci do chrámu, který k překvapení není nijak rozlehlý, ale má překrásnou výzdobu, zvláště upoutávající obrazy, ikonami a vzácnými posvátnými relikviemi.

Naplnili jsme zde i ekumenické poslání naší církve, pomodlivše se vroucně desátek Posvátného růžence, a úctu k našemu společnému Otci jsme vy jádřili písní.

Poté jsme doputovali lázeňskou čtvrtí k našemu katolickému kostelu zasvěcenému Panně Marii, kde ještě před bohoslužbou jsme v tiché adoraci před tváří našeho Pána, každý sám rozjímal a v závěru naší návštěvy jsme se také modlitbou a písní obrátili k Němu i k Panně Marii. Zbytek času do odjezdu jsme věnovali procházkám nově restaurovanou kolonádou, parkem a také jsme ochutnali léčivou vodu z „Lesního pramene“. V 11 hod. jsme měli možnost zhlédnout „Zpívající fontánu“ na kolonádě, která krom vodní tříště z desítek trysek přinášela i tříšť tónů Smetanovy „Vltavy“. Ten, kdo se neupnul jen na pozorování měnících se proudů vody ve fontáně, ale nechal se unášet i hudbou a nádhernými, bílými oblaky na čistém azuru nebe, plujícími „zemí milovanou, v kolébku i hrob nám danou“ ‚ jak se ma ně v srdci vybavovala slova básníkova, ten si odnášel z návštěvy lázní zasvěcených Panně Marii dojmy mnohonásobné.

V poledne jsme nastoupili do druhé, hlavní části naší poutě, do kláštera Teplá. Uzounkými cesta sevřenými zelenými pahorky, hustými lesy a loukami s prořídlými stádečky jsme do slova proklouzli k cíli naší cesty. Nejprve, procházejíce klášterním parkem, obdivovali jsme románskou basiliku hl. Hroznaty, českého šlechtice, který sám sebe jako řeholník zasvětil Bohu a papežem Inocencem III. byl přivtělen k premonstrátskému řádu. Z nitra parku byl úchvatný pohled na basiliku s prvky gotizujícími i barokizujícími staletími doplněnými v oknech a na kostelních báních a prošli jsme zvláštní křížovou cestou, umístěnou na dřevěných kůlech, symbolizujících „lůžko“ Ježíšovo. Vrátili jsme se na nádvoří, odkud jsme vstoupili do klášterní knihovny. Tato, jako jedna z mála klášterních prostor, byla zachová na téměř v původním stavu, s úžasnými stropními freskami a nevídanou sbírkou knih, převážně latinských, německých, ale i českých a italských autorů. Knihovna je po Strahovské druhou největší knihovnou v naší zemi. Po prohlídce knihovny a uměleckých předmětů na chodbách přivítal nás před kostelem pan převor, jemuž jsme předali peněžní dar naší charity.

Vyvrcholením návštěvy byla slavná bohoslužba, sloužená panem převorem a P. Norbertem O.Praem pro naše poutníky. K nezapomenutelným dojmům patřil průvod poutníků hrobce bl. Hroznaty, jehož ostatky jsou uloženy s velkou pietou v postranní kapli. K jeho hrobu jsme přicházeli se Svatováclavskou hymnou na rtech. Do zpěvu jsme každý vložili své srdce a starobylým chrámem se nesly naše hlasy silou, jíž je schopen jen doufající duch! Po bohoslužbě nás pozval pan převor do konventu a ukázal nám několik zničených sálů (žel armádou nakolika desítek let ukrývají překrásné fresky – nástěnné i stropní – symbolizující život a lásku k Bohu. I když sály jsou velmi poničené, konají se v nich veřejné koncerty, recitály i promluvy, něboť jejich znovuvzkříšení potrvá ještě mnoho let a tepelští premonstráti nechtějí, aby tyto sály zely prázdnotou a bez užitku jako po celých předchozích 40 let.

Po krátké neformální besedě s panem převorem nastoupili naši poutníci cestu k návratu domů, plni dojmů, ale i s trochou stesku nad tím, co lidská ruka dokázala v historicky krátké době zničit a zneuctít. Zpáteční cesta byla zvolena přes milé městečko Úterý, v němž jsme navštívili krátce i kostel zasvěcený Sv. Janu Křtiteli a prohlédli si vnitřní kostelní loď, vybudovanou před třemi sty lety podle plánů Kryštofa Dienzenhofera. Zde jsme se též pomodlili a zpěvem uctili našeho Pána.

O městečku Úterý a jeho farním kostele jsem již psal v krátkém článečku zářijového čísla našeho časopisu, a proto již nebudu opakovat věci známé.

V podvečer jsme se vrátili domů, ale nálada mezi poutníky byla tak pěkná, že jsme si na zpáteční cestě ještě zazpívali mnoho národních a lidových písní.

Budiž Bohu chvála za tak krásnou, Božím Duchem naplněnou a zdařilou pouť.

Jan Tomášek

Přijď za mnou!

Kolik je ve světě osamělých lidí, také v naší farnosti. Osamělý není jen člověk, který žije sám, má málo příbuzných a přátel. Osamělý může být i člověk uprostřed velké rodiny, v níž nemá nikdo zájem a jeho osobu.

Lidé většinou snášejí těžko tento stav. A přece tak málo farníků nebo jiných občanů města přichází v pátek v 17 hod. na půlhodinku adorace k Nejsvětější svátosti. Pán mezi nás vejde, nikdy nás nenechá opuštěné. Ví, sotva se před ním skloníme, o všech našich bolestech nejen tělesných, ale i duševních, o našem zklamání, nejistotě, strachu i zároveň o našich slabostech a proviněních lépe než my sami. Zde máme příležitost k důvěrnému rozhovoru s Pánem, který na nás hledí s milosrdenstvím a je ochoten odpustit nám naše bloudění a nepochopení. Tento důvěrný rozhovor nám pomáhá nést naše každodenní kříže a proměnit je v radost, protože nás přitahují k Němu a činí nás, kdýž je přijímáme, Jemu podobnými.

Nejkrásnějšími okamžiky adorace však není rozhovor, ale mlčení. Když umlknou naše neobratná slova a zavoláme ho jménem, je u nás tak blízko, je zcela u nás. Může člověk prožít větší štěstí než přítomnost toho, koho miluje, a jímž je milován, kdo za něho nejen dal svůj život, ale přichází k němu tichý a jednoduchý pod způsobou Chleba?

Přijď za mnou, volá a přijmi mou nesmírnou lásku!

sr. Norberta

Zlatá svatba

23. září byla v našem kostela zvláštní atmosféra. Kostel se v tento sobotní večer naplnil více než obvykle, mši sv. sloužil Otec biskup Radkovský. Při ní požehnal manželskému páru, který se dožil padesátého výročí své svatby. Svatba byla tenkrát také v kostele. Významné je, že tito manželé zachovali věrnost nejen jeden druhému, ale také církvi.

To nebylo v uplynulých letech nic snadného: profesor Steiner musil nejen dvakrát opustit své milované povolání, ale i pracovat na nejrůznějších místech. Ačkoliv měl rozsáhlé a hluboké vzdělání a velké pedagogické schopnosti, nikdy nebyl jmenován „vzorným“ učitelem – chodil totiž každou neděli do kostela a dokonce hrál na varhany! Pronásledováním otce trpěla celá rodina; měl tři děti. Jeho manželka mu však byla v každé situaci pevnou oporou.

Manželé se stali nejen vzorem vzájemné lásky, ale i statečnosti. Pán je odměnil již zde na zemi. Pan profesor se vrátil, i když na krátkou dobu, do školy. Jeho tři synové vystudovali vysokou školu a jeden z nich se stal knězem.

A tak jsme se na večerní mši sv. všichni radovali nejen z lásky Boží, ale i z jeho spravedlnosti.

sr. Norberta

Pokyny pro získání odpustků pro duše v očistci

Dne 1. 11. odpoledne a 2. 11. po celý den je možno při návštěvě kostela získat plnomocné odpustky, přivlastnitelné pouze duším v očistci. Kromě tří obvyklých podmínek (sv. zpověď, Sv. přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce) je podmínkou pomodlit se při návštěvě kostela modlitbu Páně a vyznání víry. Od 1. do 8. listopadu je možno získat po splnění tří obvyklých podmínek denně plnomocné odpustky, přivlastnitelné pouze duším v očistci, navštíví-li někdo hřbitov a pomodlí se tam třeba jen v duchu za zemřelé; v ostatních dnech lze takto získat jen odpustky částečné.

(Liturgický kalendář)

Dětský koutek

Interview s Karkulkou

Drahé farnice, drazí farníci,
neboť všichni vytváříme jednu jedinou, byť rozsáhlou rodinu, jistě bez použití zbytečného násilí a bez složitých diskusí učiníme závěr, že získat informace o svých bratrech a sestrách, kteří se v naší farnosti zabývají činností různorodou, je vpravdě dobré a bezpochyby důstojné a spravedlivé.

Jelikož můj kulturně – technicky – duchovní přehled není na takové úrovni, aby byl schopen seriózně uspokojit vaše dobrými úmysly inspirované touhy po vědění, a jelikož by se mé svědomí po vyřčení nepravdivých zpráv značně očernilo, nedá se tedy nic dělat, a já své poutavé podrobné charakteristiky, popisy pracovního postupu a odborné výklady budu směřovat do těch dimenzí, kam se moje informovanost cítí zasahovat.

V mém bolavém srdci není nejmenší pochybnosti o tom, že víte, že letošním vedoucím slavného dominikánského dramaťáku se po úspěšném absolvování osmi konkurzů stala Červená Karkulka (dále jen Č.K.). Protože mi asi stejně jako vám – nevadí, že budu brzy stará, neostýchám se býti zvědavá. Neváhala jsem tedy a zadržela jsem Č.K. a zároveň jsem ji doslova donutila ke krátkému rozhovoru. Bohužel jej nejsem schopna tlumočit doslova, neboť mi redakce plátku O nás – Pro nás neposkytla včas diktafon.

- Slečno Karkulko, máte zvláštní jméno…
Ano, já vím.
- Nechtěla byste jeho původ nějak vysvětlit?
Ne. Chci jen říci, že za svobodna jsem se jmenovala Adriana Žofiánová.
- To je opravdu zvláštní. Řekněte nám, co děláte nejraději?
Peču perníčky.
- A co nejčastěji jíte?
No, ty perníčky.
- Je zajímavé, že si zachováváte tak perfektní postavu.
Děkuji.
- Kolik máte v pase?
No dovolte!
-Prosím vás, nezlobte se. Já jsem se jen chtěla zeptat, jestli držíte nějakou dietu.
Jsem fruktariánka.
- Oh, co to znamená?
Viz slovník cizích slov.
- Ano. A co váš dramatický kroužek?
Jak co?
- Třeba… něco o jeho náplni.
Já dělám jenom citrónovou.
- Já jsem měla na mysli programovou náplň.
Mluvte jasně. A hlavně nedrmolte. Rozcvička, rozmluvení, psychologická hra a nacvičování divadelního představeni.
- Nechtěla byste našim čtenářům přiblížit tuto novou hru?
Ne.
- Děkuji vám za milý rozhovor.

Milé čtenářstvo, protože jsem nejen zvědavá, ale i drzá, jednoho roztomilého čtvrtka v 16 hodin jsem se postavila za dveře zkušebny s úmyslem vyslechnout vše. Vězte, že jsem se dozvěděla zajímavé věci. Například o tom, že šla Prokopka pro Prokopa a že za potokem a před potokem jsou kopy konopí a o nejneobhospodařovávatelnějším úseku, o orajícím Janovi, dále pak o hlubokém dýchání, kroužení rameny a podobných úžasem celý svět naplňujících věcech. Na několik minut se v sále rozhostilo ticho, vyměnila jsem tedy ucho u klíčové dírky za oko a spatřila jsem osazenstvo strnule sedící a přemýšlející. Pravděpodobně se jednalo o tu inzerovanou psychologickou hru. Jednou konec přijít musí, a tak zanedlouho opět můj zlomený sluch usvědčil děvčátka čtoucí a recitující verše v řeči vázané, ba i nevázané. Jednalo se o jakési hrdiny, řemdichy, dominikány, kopí a tragické období dějin tehdy známého světa. Premiéra tohoto dojemného kusu se uskuteční 18. dne 11. měšíce. Vstup bude pravděpodobně zdarma, pro všechny případy raději vezměte několik málo perníčků.

Pro dnešek se s vámi, milé publikum, ač nerada, loučím a přeji ničím nerušené sváteční zažití strhujících dojmů z Karkulčiných slov a především z mé dobrotou, mírem, láskou i pokorou vyzařující reportáže.

Irena

O Pánu Bohu (2)

Když přišli do druhé vesnice, měli oba hlad; i povídá Pán Ježíš:
„Petře, jdi, kup mléko!“
„I ne mléko, Pane, raději koupím homolky,“ žádal Petr, který rád homolky jedl.
„Má se ti stát podle tvé vůle; zde máš peníze a kup tři homolky!“
Petr šel do jednoho statku koupit homolky, za chvilku se vrátil a přinesl dvě.
„Kde je třetí, Petře?“ tázal se Ježíš.
„Pane, neprodali i více než dvě,“ ujišťoval Petr.
„Opravdu jsi nedostal víc než dvě?“
„Opravdu, Pane,“ znovu opakoval Petr.
„Ty rád homolky, Petře, snad jsi jednu snědl; přiznej se, beztoho patřila tobě.“
„Ne, Pane, ať jsem nehoden tvé lásky, jestli jsem homolku okusil,“ řekl Petr.

Ježíš neříkal již nic, rozdělil homolky jednu sobě a jednu Petrovi, a když posnídali, šli dále.

Přišli do lesa, kde si chvilku odpočinuli; tu povídá Ježíš Petrovi: „Petře, nemám peněz a bude nám jich třeba. Zde pod pařezem, na němž sedíme, leží poklad, vezmi nějaký sochor, vykol pařez a zdvihni jej.“

Ochotně Petr učinil, jak Pán poručil, a když pařez převalil, vskutku tam ležel poklad sestávající ze samých zlatých peněz. I vyzdvihl je a položil na hromádku před mistra. Ježíš peníze rozpočítal a rozdělil na tři stejné hromádky. Potom dal jednu Petrovi, jednu si vzal pro sebe a třetí nechal ležet.

„A pro koho, Pane, je ta třetí hromádka?“ ptal se Petr zvědavě.

„Ta patří tomu, který snědl tu třetí homolku.“

Tu se Petr začervenal, sklopil oči a začal sebou vrtět. „Pane,“ vyrazil konečně ze sebe, „přiznávám se ti, že jsem – snědl homolku – já. Myslil jsem si, že ji beztoho pro mne chystáš, neboť ty, Pane, nerad homolky jídáváš. Odpusť!“

Ježíš odpustil laskavě učedníku svému, když zkroušeně přisliboval, že se polepší.

Zato shrábl Petr peníze a šli dále.

Neobyčejné příběhy

ICHTHYS - Ze skautského tábora

Ve dnech 11.– 13. srpna se uskutečnila společná akce českých a německých vůdců a rádců. Byla to akce, na které jsme se zase po delší odmlce setkali s německými skauty z Wenzenbachu a z Regensburgu.

Celý výlet zorganizoval a vedl vedoucí vlčat Winny. Vypůjčil kanoe a sudy na věci a mohli jsme vyrazit. Na vodu jsme dosedli v pátek večer na poměrně rychlém potůčku asi 50 km od Řezna. Skoro nikdo z nás neměl žádné zkušenosti a tohle byla první zkušební jízda. Nedopadla nejhůře.

Opravdu jsme vyjeli až v sobotu ráno. Všichni jsme si plánovali ryze „české dvojice“, ale Otrun (skautská referentka pro veřejnost v Řezně) nám naše plány překazila. V každé lodi musel sedět jeden Čech a jeden Němec. Prý abychom se naučili německy. Měla pravdu, bylo to opravdu zajímavé. Cesta probíhala celkem bez problémů. Jediná loď, která se převrátila, byla Antonínova (vůdce 41. oddílu). To bylo hned asi po půl kilometru jízdy. V neděli jsme vpluli do řek Vils, Naab a nakonec do Dunaje. Závěr celé akce byl vskutku efektní. Projeli jsme zdymadlovým zařízením v Regensburgu a úspěšně proklouzli mezi víry pod Kamenným mostem. Bylo nám řečeno, že tyto víry jsou velmi nebezpečné a jen málo lodí je propluje bez úhony. Na to jsme byli jaksepatří pyšní.

Celý víkend byl ve znamení všeobecné pohody a pěkného počasí. Jen je trošku s podivem, že se vůdcové a rádcové našeho střediska sejdou v úplně cizí zemi, na úplně cizí pozvání a doma, v jednom středisku tohle nedokážeme. To nás trochu zahanbuje.

Nakoneč snad jen německý skautský pozdrav „Gut Pfadi“ (Dobrou cestu!).

Jéňa – 4 oddíl ICHTHYS

Z misijni pošty

Sestra Stanislava Bošňáková, Ursulines Mater Dei, misie v Bangkoku, Thajsko, Asie, nám píše:

S pomocí Boží usilujeme celý svůj život přiblížit našemu Pánu, který se dal pro nás ukřižovat, přemohl smrt a nás posiluje v konání dobra. Tím připravuje vítězství nad smrtí i nám.

Je dobře každý den se zeptat sám sebe:
- Co jsem dělal celý dnešní den? Koho má ruka zahřála?
- Proč se svět nezměnil? Kde se zastavila má noha?
- Zdalipak mé ruce ochotně pomáhaly? Koho jsem jimi pohladil?
- Mám úsměvný a pěkný vzhled? Komu jsem pomohl v tísni?
- Už je večer a zdá se mi, že tma je vůkol mne. Komu jsem dnes na zemi ukázal kousek nebe?

Můj Pane, dej, abychom to všechno uskutečňovali, aby nám to pomáhalo k větší podobnosti se Zmrtvýchvstalým Kristem.

Pane Ukřižovaný a Oslavený, učiň mne svým nástrojem, aby Tvůj pokoj zářil v mém okolí!

Téměř v každém dopisu prosí misionáři o Vaši pomoc, zvláště o modlitbu: např. „Pane Bože, pomáhej, chuť a sílu k práci dej!“

Dr. Fleischmann

Poslední dopis

Misionář P. Jan Hudec z Indonesie napsal tento poslední dopis své spolupracovnici z Leily v Indonesii dne 6. února 1995 a dne 15.2.1995 jej Pán života a smrti povolal k sobě na věčnost. Zaslouží si, abychom mu věnovali vzpomínku ve svých modlitbách.

* * *

(Citujeme doslovný překlad jeho dopisu:)

Štefanie, drahá sestro v Kristu!
List tak bohatý obsahem jsem obdržel v nemocnici a odpovídám též ještě z nemocnice.

Zdá se mi, že v naší době Pán Ježíš nepotřebuje v apoštolátě jen horlivých a ohnivých kazatelů, ale více modlících se trpitelů. Zvlášť hluboce to prožívali Ježíšovi blízcí na Golgotě a prožíváme to i my nyní. Dík a chvála Pánu Bohu, že ke všem bolestným zážitkům přistupujeme s vírou a láskou. I mně samotnému připravuje náš Spasitel chvíle zkoušek.

Škoda, že jsem tak netrpělivý a tak často si stěžuji v utrpení jsem ještě jakýsi „prvák“ ve škole utrpení našeho Pána. Doufám, že dostanu dost milosti, abych dále pokračoval. V posledním čase při bolestech srdce jsem dosti trpěl. Měl jsem operaci, ale již je to v pořádku. Pozítří 8. února se mohu vrátit do své misie.

Dosud ještě mohu pracovat pokojně. Pravda, jsou tu již také nepřátelé Církve jako na celém světě. Ti ve dne v noci pracují a plánují, zatím co my synové a dcery Světla klesáme v elánu a úsilí žít tak, jak se to patří pro následovníky Pána Ježíše. To hlavně cítíme u těch, kteří by měli být vzorem pro jednoduchý obecný lid.

Prosme pro nás i celou svatou Církev o plnost milostí Ducha svatého. Panna Maria ať nám v tom pomáhá! Těším se, že tento rok tři moji synovci Josef Rurna, Tadeáš Vio, Basilius Mare budou vysvěceni na kněze. Čtvrtý bohoslovec Filip Pato pochází sice z jiného území, ale dělá u mne práci jako přípravu. Spolu s jinými bohoslovci budou vysvěceni na kněze v září.

Všechny vás pozdravuji, jak pana faráře, tak i bratry františkány a krajany – s Ať vám Pán Bůh žehná!

zpracoval Dr. B. Fleischmann

Putování za sv. Prokopem

Po skončení jedné zářijové nedělní mše sv. jsem vyslechla hovor dvou žen:

„Paní, víte, že charita u dominikánů zase pořádá zájezd! Bude prý na Sázavu za sv. Prokopem. Pojedete také?…“ Co odpověděla dotazovaná,nevím, ale vím, že jsem sama zatoužila poutního zájezdu se zúčastnit. Vyjeli jsme v sobotu brzy ráno a já jsem konstatovala, že odjíždějí dva autobusy. Po cestě se k nám přidal ještě třetí. Nechtělo se mi tomu ani věřit – tolik poutníků! Skoro mě přepadly obavy, jestli se to zvládne organizačně.

Je přece naplánován bohatý program!

Nedostaneme se do časové tísně? Jenže tam, kde ho lidé prosí, Pán Bůh pomáhá a žehná a všechno se daří. Proto i naše pouť byla přesně taková, jak jsme si přáli. Doprovázel nás P. Prokop OP a svým slovem doplňoval zajímavé povídání o životě světce a vyprávěl i o Sázavském klášteře. Přiblížil nám význam tohoto klášterního sídla ve středověku, kdy bylo centrem staroslověnské vzdělanosti a východní liturgie. S tímto způsobem liturgie se můžeme setkat i dnes, a to v řeckokatolické bohoslužbě. Ty se konají v Plzni každou 1. a 3. neděli v měsíci v kostele Sv. Mikuláše na Petrohradě.

V cíli naší pouti jsme se dozvěděli další zajímavosti. Při prohlídce Sázavského kláštera nám tamější průvodkyně podala výklad o historii kraje a její slova nás zanesla až do dávné minulosti – do Velkomoravské říše a také do doby života Sv. Prokopa a knížete Oldřicha, z jejichž iniciativy byl Sázavský klášter založen.

Po prohlídce muzea jsme se poklonili našemu Pánu při poutní mši sv. a po jejím ukončení se nás Otec Prokop ujal jako průvodce na cestě k poustevně sv. Prokopa. Tam jsme si zazpívali rytmické křesťanské a měli jsme skoro pocit, že světec je mezi námi – tak kouzelná nálada vládla u památné studánky a jeskyně (dnes kapličky). Ani se nám odtud nechtělo. Nedalo se však nic dělat, čekala nás ještě cesta do Chotouně – rodiště sv. Prokopa – a do Prahy, kde jsme na Pražském hradě v kostele Všech svatých uctili jeho ostatky.

Podvečerní Praha dokreslila zbytky obrazu našeho poutního dne a čekala nás už Jen cesta do Plzně. Modlitbou růžence na zpáteční cestě jsme poděkovali i Panně Marii za všechny pěkné chvilky, a aby nám nebylo smutno, že už vše končí, zvesela jsme si zazpívali.

A co říci na závěr? Snad jen tolik, že naší farní charitě a především paní Martě Říhové patří náš velký dík.

Eva Petrová

Proč ornát?

Ornát (planeta, kasule, parament) od lat. paratus – být připraven ke slavení liturgie. Původně se slavila mše sv. v občanském oděvu. Od 5. stol. je předpis, aby kněží měli bílá roucha, krásnější než ostatní lidé.

Od 13. stol. se nosil oděv Římanů tj. panula toga, dalmatika, ze kterých se vyvinuly:
pro jáhny – dalmatika
pro jáhny – tunika
pro kněze – kasule.

Po Tridentském koncilu se kasule zhotovovaly z hedvábí. Po II. vatikánském koncilu se mohou zhotovovat z ušlechtilých i umělých látek a jejich tvár určuje biskupská konference.

Liturgické předpisy nepřipouštějí celebrovat (sloužit mši sv.) v civilním oděvu a nedovolují ani koncelebraci (přisluhování) se štolou jen na klerice.

O ornátu však často nelze mluvit, protože dnešní liturgické oděvy postrádají zdobení (z lat. ornatus – ozdobený).

Sami nejlépe můžete zvážit, jaký oděv lépe odpovídá chvále Boží.

br. Tomáš OP

Drahoušek

Nedávno se mě moje maminka zeptala: „Máš drahouška?“ Po ujasnění, že jde o nový katechismus, jsem na moji zápornou odpověď dostala jeden z nejkrásnějších dárků. Doma jsem se ihned vrhla na novou knihu a vzápětí jsem pochopila jedno jediné – ano, tato kniha si svůj název „drahoušek“ plně zaslouží. Ne tak z finančních důvodů, jak bylo původně myšleno, ale je mi drahá svým obsahem.

Vím, že částka 320,– KČ za Katechismus katolické církve se zdá mnohým lidem dost vysoká, ale uvědomíme-li si ceny jiných knih, zvláště odborných či učebnic, pak je mi jasné, že investice do vzdělání ve víře se jistě vyplatí.

Pomalu se opět blíží Vánoce, čas dárků. Zvažme, jakým hodnotám dáváme přednost, zda by nebylo možné dát si v rodině či přátelům „drahouška“ jako dárek pod stromeček. Velice se za to přimlouvám.

Ludmila Krůtová

Mozartovo „Requiem“ v našem kostele

V neděli 15. října byl uspořádán z iniciativy Nadace „Člověk v tísni“ při ČT u příležitosti „Měsíce Bosny a Hercegoviny“ v našem kostele Panny Marie Růžencové velmi krásný orchestrální koncert, který ukázal mimo své umělecké kvality také, jak je výborná akustika našich chrámových prostor. Na koncertě účinkoval Plzeňský rozhlasový orchestr a z Prahy přijel Pěvecký sbor českého rozhlasu. Také výkony sólistů Z. Pavlové, V. Škvárové, V. Doležala a A. Hendrycha byly vynikající.

Koncert byl uveden recitací Pavla Pavlovského, který přednesl úryvky z děl současných bosenských autorů.

Nadšení a počet posluchačů potvrdily, že je v našem městě dost lidí, kteří mají zájem o hluboký duchovní zážitek.

sr. Norberta

Pozvání

Dne 9. 11. v 16 hod. se koná v konventním sále dominikánů „Podvečer poezie“ k výročí Ivana Slavíka.

Připravila pí Milena Koulová, recitují p. Jan Tomášek a Zdeněk Malina.

Farní knihovna – volá SOS

Obracím se na vás s prosbou o pomoc. Při vší činnosti ve farní kanceláři bohužel zanedbávám farní knihovnu. Nemám tolik času, kolik práce s knihami vyžaduje. Moc bych chtěla, aby vám mohla sloužit a aby vám mohl být k dispozici celý knižní fond (i část, která leží v krabicích nebo nezpracovaná již v regálech), ale zřejmě to nezvládnu bez vaší pomoci.

Kdyby tedy někdo cítil, že by ho těšilo pracovat s knihami nebo že by měl o tuto činnost zájem, přiďte za mnou prosím do farní kanceláře nebo zavolejte (019/7241660). Zaplať vám to Pán Bůh!

Laďka

Nové knihy

  • Josef Hrbata – Světlo v temnotách. Myšlenky nad čtením Starého a Nového zákona v misálku Křesťanské akademie v liturgickém roce A.
  • Michael Novak – Vyznání katolíka. Úvod do složitého světa vztahů v církvi po II. vatikánském koncilu. Filozofické a politické reflexe.
  • Antonín Polách – Bratři ze Soluně. Historický román popisující osudy Konstantina a Metoděje. Přiblíží nám především tu část života obou bratří, o níž většinou nemáme ani tušení.
  • Henri de Lubac – Katolicismus Kniha o „našem náboženství“, jeho zásadách, dogmatech, náboženských dějinách a teologických stanoviscích.
  • Thomas Merton – Žádný člověk není ostrov. Láska. Láska k bližnímu, k sobě, k Bohu. Jak žijeme, co prožíváme, jak se chováme a proč. Naděje, modlitba, povolání, kříž, oběť v každodenním životě.
  • Anselm Grün – Sny na duchovní cestě. V tomto spisku se autor věnuje duchovnímu významu snu. Spiritualita, která má na zřeteli člověka ve všech jeho dimenzích. Zkušenosti starých mnichů.